Fotogalerie

Co tady vlastně uvidíte

Tahle galerie není katalog z nějakého velkoskladu. Jsou to fotografie z naší dílny v Pardubicích, pořízené přímo při práci nebo těsně po dokončení kusu. Žádné studiové světlo, žádné upravené pozadí. Prostě prkna, hobliny a hotové výrobky tak, jak je naši zákazníci přebírají.

Hoblík jsme s Petrem Horáčkem rozjeli v roce 2011, takže za sebou máme patnáct let zakázek od jednoduchých poliček až po celé vestavné skříně do půdních bytů. Část té práce tady máte před sebou.

Dílna a stroje

Začneme od začátku, tedy od místa, kde to všechno vzniká. Na fotkách z dílny vidíte soustruhu Roberta Šimka, naši starou kotoučovku z roku 2004, která ještě pořád řeže rovněji než leccos novějšího, a dlouhý pracovní stůl podél okna, kde se provádí ruční finišink. Ten stůl jsme si postavili sami z dubového masivu a starých kovových lisovacích svěrek, které Petr sehnal na burze ve Chvaleticích.

Pokud vás zajímá, jak vypadá dřevo ještě než se začne zpracovávat, najdete v galerii i záběry ze skladu. Sušíme na vzduchu, většinou dvanáct až osmnáct měsíců v závislosti na tloušťce řezu, a teprve potom jde materiál na stroje. Vidíte tam aktuálně připravené hranoly z ořechu, které poputují do zakázky na jídelní stůl pro zákazníka z Lázní Bohdanče.

Výběr zakázek: masivní nábytek

Největší část fotografií zachycuje hotové kusy z masivního dřeva. Jídelní stůl z divokého ořechu se živou hranou, který jsme dodali na jaře 2024 do novostavby v Pardubicích-Zelené předměstí, má desku ze dvou symetrickicky zrcadlených plátů. Petr tam strávil přes čtyři hodiny jen lepením a centrovám spáry.

Pak je tam série kuchyňských dvířek z jasanu pro rekonstrukci staršího bytu v centru Pardubic. Zákaznice, Jana Křížková, si přála viditelnou texturu dřeva, takže jsme povrch nechali jen lehce napuštěný olejem bez lakování. Výsledek je sice náročnější na údržbu, ale vypadá přesně tak, jak chtěla.

Nechybí ani fotodokumentace velké vestavné skříně do šikmého podkroví. Tohle byl jeden z těch projektů, kde polovina práce spočívá v měření. Skříň má sedm různých výšek poliček, protože krov jde dolů přesně tam, kde by normálně stála standardní skříň ze supermarketu. Celý korpus je z březové překližky, čela z masivního buku.

Práce v procesu

Záměrně jsme do galerie zahrnuli i fotky z průběhu výroby, ne jenom finální výsledky. Uvidíte, jak vypadá fréza po prvním průchodu přes desku, jak se dělá čepování ručně na ozubeném dlátu a jak se nanáší první vrstva přírodního oleje Rubio Monocoat štětcem z prasečích štětin. Tyhle detaily nás baví a věříme, že zákazníkovi dají docela jasnou představu o tom, co u nás dostane.

Robert na jedné fotografii drží v ruce vzorník moření, které jsme sami namíchali pro konkrétní zakázku. Nikdo z nás není malíř, ale po patnácti letech člověk ví, kolik kapek hnědé a kolik šedé dát do základu, aby výsledek odpovídal tomu kousku nábytku, co zákazník přinesl jako referenci.

Restaurování a opravy

Vedle nové výroby děláme i opravy. V galerii najdete příběh starého sekretáře z přelomu 19. a 20. století, který k nám přivezl zákazník z Heřmanova Městce. Dýha na víku byla odloupnutá na třech místech, jedna nožička prasklá po celé délce. Zpevnili jsme ji vloženým dubovým kolíkem a přebrousili povrch tak, aby nové místo nebylo nápadné. Zákazník říkal, že sekretář stál v rodině přes sto let, takže jsme se snažili zachovat co nejvíc původního.

Tahle část práce není tak rychlá ani finančně výhodná jako nová výroba, ale má svůj smysl. Jednou z věcí, které nás u starého nábytku vždycky překvapí, je kvalita dřeva, se kterou se dnes prostě nesetkáte. Dub z té doby byl hustší a těžší, než co běžně dostanete dnes v komerčním řezu.

Jak se na fotky podívat podrobněji

Fotografie jsou řazené do skupin podle roku a typu zakázky. Pokud vás zaujme konkrétní kus a chcete vědět víc o použitém materiálu nebo postupu, stačí nám zavolat nebo přijet do dílny v Pardubicích. Rádi si s vámi o tom popovídáme, ukážeme vzorky dřeva a probereme, co by vám ve vaší situaci dávalo smysl. Galerie je tu od toho, aby vám dala reálnou představu o tom, co u Hoblíku vzniká, ne aby nahradila osobní setkání.